Plátové zbroje: Dle mého názoru by si měl výrobce uvědomit, k čemu bude nositel zbroj používat. Pro reprezentaci anebo nepříliš drsné boje či dřevárny je zdobení celkem žádoucí. Tím ovšem stoupá cena. Druhou možností jsou zbroje určené do bitevní vřavy. Ani zde se zdobení nevylučuje, ovšem zde je důležitá zejména praktická použitelnost a funkčnost. Zbroj, která je sice krásně zdobená, ale tak špatně udělaná, že se v ní bojovník po pádu horko těžko zvedá je k ničemu. Možná tak k pověšení na zeď..:-)))) Wothan (tvůrce Wothanburgu) definoval svůj požadavek na funkčnost zbroje jednoduše - musí se v ní dát udělat parakotoul nebo kotrmelec (při tomto testování je však velmi vhodné sundat plátový podbradník..;-))))
Do bitvy se tedy hodí hrubší nezdobené pláty, kterým nevadí nějaký ten šrám. Ty se koneckonců mohou stát po nějaké době rovněž poněkud pochmurnou výzdobou..:-)))Stále je však nutno zachovat pohyblivost.
V podstatě stejné požadavky platí i pro kroužkové zbroje. U nich je však volnost a ohebnost dána už strukturou zbroje. Pokud je však zbroj příliš malá pro daného bojovníka, tehdy může napnutá zbroj způsobovat pekelné problémy. Napnutá zbroj omezuje, nepoddává se a méně chrání. )
Určité problémy mohou nastat i při špatném směřování řad kroužků ( = - = místo ',' ). Tehdy jsou kroužky špatně prověšené a zbroj se obtížně přepásává.
Další zrádnou záležitostí je špatně zvolený poměr mezi průměrem drátu a vnitřním průměrem kroužku. Např zvolíme - li pro drát o průměru 2 mm vnitřní průměr kroužku 6 mm, dostaneme zbroj z masivních kroužků, která bude velmi málo pohyblivá a taky setsakra těžká. (dle mých zkušeností by vážila košile z takových kroužků cca 20 kg, a to se řekl bych nikomu tahat nechce. Naopak zvolíme - li vnitřní průměr třeba 15 - 16 mm, bude sice zbroj docela lehká, ovšem kroužky jsou příliš velké na svůj průměr. Budou se tedy deformovat, nebudou držet řádně na svých místech, celková přirozená tuhost kroužku poklesne, takže je možné, že takový kroužek by zdatnější člověk roztáhl mezi prsty. A taková zbroj toho pochopitelně moc nevydrží. Můj oblíbený způsob testování - bodání nožem skrze volnou zbroj do pytle s obilím, později do ruky a do břicha - bych si u takové zbroje nedovolil. Ideální poměr je dle mého názoru cca 10 - 12 mm vnitřní průměr při tloušťce drátu 2 mm, pro drát o průměru 1,6 mm by to bylo asi 7 - 8 mm vnitřní průměr.
Zdobení kroužkových zbrojí lze realizovat velmi pěkně lemováním rukávů, kolem krku a spodního okraje mosazným či měděným drátem. Lemovací kroužky by měly být stejného průměru a stejné tloušťky jako kroužky zbroje. Totiž ono to vypadá trochu blbě, když je lemovací drát tenčí či hrubší..:-)))) Druhou možností je vplétání vzoru z mosazných kroužků přímo do pleteniny. Vypadá to velice efektně, ovšem rovněž to představuje potenciálně slabší místo zbroje. Lze si pomoci tím, že hotový zapletený vzor zhotovíme zvlášť a ten pak připevníme na spodní vrstvu zbroje jako druhou vrstvu. tím naopak zbroj v oněch partiích ještě posílíme. Ale stoupne váha.....a trošku se sníží poddajnost a ohebnost zbroje v této partii.
Šupinová zbroj: Zde je pohyblivost dána rovněž mechanismem výroby - nýtováním šupin na kožený podklad. Je třeba jen zvolit správnou velikost šupiny. Samozřejmě jen magor by na sebe nýtoval třeba plechy velikosti 200 x 300 mm. Já jsem zvolil šupinu 50 x 70 mm, obdélníkovou. Hračičkové si pochopitelně mohou na šupině zbrousit spodní okraj do oblouku..:-)))) (alespoň já o tom vážně uvažuji.)
Zdobení zde lze realizovat nejlépe nátěrem jednotlivých šupin. Při vhodné kombinaci barev na šupinách ze sebe může bojovník udělat hada či ještěrku..:-D Já osobně nechám šupiny raději nezdobené.
Sepsal Michal 'Shackal' Kubánek 