Kroužkové zbroje - výroba

1) Úvod:

Nebudeme si nic nalhávat, výroba kroužkových zbrojí je skutečně těžká a velice piplavá práce. Přesto mě jejich výroba hodně uspokojuje. Člověk získává cit pro materiál a zejména si procvičí trpělivost. Vynikající návod na výrobu je na této stránce. Tady bych chtěl tedy jen doplnit určité triky a tipy, které člověk získá praxí a výrobou.

2) Volba materiálu:

- nejlepší je pochopitelně nerezový drát. Ovšem zde je nutno počítat s cenou, která je skutečně obludně vysoká. Pak je nutno najít náhradní řešení. Jako vynikající materiál hodnotím většinu materiálů užitých k výrobě špic jízdních kol. Vynikající na nich je to, že opraváři kol tyto vystříhané dráty vyhazují do sběru a po domluvě je lze vytáhnout z opraváře zadarmo. Jak jsem již řekl, je to výborný materiál. Sice jsou dráty leckdy hrůzně špinavé, ale tato špína při zpracovávání odpadá. Je ovšem třeba dát si pozor na chromované dráty. Čisté, lesklé dráty sice mají určitou výhodu ve vzhledu, ale to je zrádné. Chromování se zanedlouho oloupe a většinou bývá jedinou ochranou proti korozi. Zrezivělé kroužky pak skutečně pěkné nejsou. Ale většina dalších špic v sobě zradu neskrývá. Snad jen odlišný průměr. Starší typy špic jsou průměru 1,8mm, zatímco v současnosti se vyrábějí špice o průměru 2mm.Ale trochu zkušené oko rozdíl v pohodě rozezná. Není dobré míchat materiály o různém průměru. Dalším řešením je použití měkkého pozinkovaného drátu. Jeho výhodou je především cena a široký rozsah průřezů. Ochrana pozinkováním je trvanlivější než chromování a pro tyto účely postačí. Reziví snad jen vnitřní strana spoje - místo střihu. Ovšem ten je v ideálním případě těsně přiléhající a rez nevadí, pokud spoj vůbec reziví. Jako poslední možnost bych uvedl běžný železný drát. Reziví, avšak jeho výhodou je opět cena a možnost materiál chemicky upravit - například černěním nebo hněděním jako ochrana proti rzi. Černěný materiál také lépe vypadá.

3) Volba průřezu a průměru kroužku:

- na poměru průřezu drátu a průměru kroužku stojí kila, které bude výsledek vaší práce vážit. Pro přehlednost tu budu uvádět vždy průřez drátu a průřez natáčecí tyče. Výsledný vnitřní průměr kroužku bude pochopitelně o něco větší než průměr tyče, s tím však počítám. Tedy: Pokud zvolíte jako materiál špice, budete pracovat s průřezem drátu 2mm, zřídka 1,8mm. Pro průřez 2mm je vhodný průřez natáčecí tyče 10 - 11mm. Podobný poměr volíme i při jiném průřezu drátu. Tedy pro průřez 1,6mm je průměr tyče nejvhodnější cca 7mm, pro průřez 1,8mm cca 9,5mm atd. Zde bych rovněž rád upozornil na mezní hodnoty tloušťky drátu. Nejvhodnější je rozsah tloušťky asi od 1,4mm do 2,1mm. Větší průřez drátu není moc vhodný, neboť pak jsou kroužky příliš velké a mezi kroužky je příliš mnoho prostoru. Menší průměr než 1,4mm zase není vhodný proto, že pak jsou kroužky příliš jemné, malé a špatně se s nimi pracuje, ale zejména neskutečně vzroste jejich počet. Pak tedy se může stát, že na košili z drátu průměru 2mm použijete cca 9000 - 10000 kroužků, ovšem při průměru 1,5mm jejich počet vzroste klidně na 20000 kroužků. Pohybujte se proto v rozsahu průřezů 1,5mm - 2,1mm.

4) Natáčení drátu na tyč:

Toto je proces samotné tvorby kroužků. Touto fází výroby ovlivňujeme jejich tvar a kvalitu. Cílem je vždy navinout co možná nejpečlivěji svitek - spirálu s co možná nejtěsnější šroubovicí (tedy aby k sobě závity přiléhaly). Točíme vždy pravotočivou šroubovici (leváci prominou, u nich nevím). Jako vhodné považuji použít ruční kliku ohnutou z tyče o daném průměru. Lze ovšem použít vrtačku nebo stáčečku pružin. Pokud tyto stroje člověk dokáže dobře kontrolovat, proč ne.

Postup stáčení: V tyči mějme vyvrtán otvor s trochu větším průměrem než je průřez drátu. Konec stáčeného drátu zasuneme do otvoru a začneme točit klikou. Ze začátku točíme opatrně a pomalu, aby drát z otvoru trochu povylezl a byl při vytahování z otvoru za co chytit.Konec drátu v otvoru drží, je však třeba přijít na ten správný grif. ( používáme - li špice z kol, je nutno odstříhat konce s rozšířením - ty by se do otvoru nevešly) Takto tedy natočíme pružinu dané délky (namotáváme - li špice, bude mít smotek cca 6 - 7 závitů, namotáváme - li drát z kotouče, je jen a jen na nás, kolik závitů namotáme. Teď tedy máme na tyči namotaný svitek, který drží jen zahnutý konec drátu v otvoru. Většinou nepředstavuje problém vypáčit konec drátu z otvoru buď malým šroubovákem nebo špičatými kleštěmi. Opět, vypáčení konce drátu vyžaduje určitý grif. Po vypáčení prostě sestrčíme svitek z drátu

5) Rozstřihávání svitku:

Stříhání je velmi důležitá operace. Zde přímo ovlivňujeme kvalitu vzájemného spojení kroužků a tedy celkovou "nerozpadavost" kroužkové pleteniny. Při správném ustřihnutí kroužku je plocha střihu sešikmená, jedna část vystupující a druhá, protilehlá ploška ustupující. Po sevření kroužku pak plošky k sobě přesně dosednou. Tedy stříhání: V levé ruce držíme svitek, v pravé příčné štípací kleště. Je velmi vhodné nastavit ramena štípacích kleští třeba trubkami (kvůli větší páce). Hrozí zde samozřejmě určité nebezpečí prasknutí kleští, ovšem to se nestává často.

Tedy levou ruku držící svitek jakoby natáčíme směrem dolů, zatímco kleště držíme normálně, avšak pevně (vřele doporučuji při stříhání používat rukavice, mozoly na mých prstech jsou skutečně divoké). Nejdříve odstřihneme přečuhující konec drátu ze svitku, pak už stříháme přímo kroužky. Držíme-li kleště a svitek dobře, měli bychom mít dojem, jako bychom stříhali šikmo. Po dobrém střihu se nám vytvoří dvě šikmé plošky na kroužku.Pokud se vše zdařilo tak, jak má, konečně je kroužek hotový!!!

6) Spojování kroužků a zaplétání, směřování řad:

Směřování řad - viz obrázek

Spojování - při pohledu na čerstvě ustřihnutý kroužek vidíme, že ho je třeba jen jakoby srovnat. Toto provedeme tlakem dvou kleští proti sobě. Mi osobně se velmi osvědčily kombinačky do pravé ruky, do levé nějaké menší kleštičky s plochými čelistmi. Takto doporučuji sevřít cca tři pětiny všech svých kroužků, zbytek naopak otevřít.

Teď nám již nic nebrání zaplétat. Doporučuji vytvořit nejdříve základní články 4-v-1 kroužku.

Následné vzájemné spojování otevřenými kroužky už nepředstavuje problém. Podotýkám, že otevřený kroužek po provléknutí všemi kroužky, které má spojovat ihned uzavřeme. A takto se dopleteme až do finále.

Velice doporučuji dělat pásky cca 10cm široké a cca 20cm dlouhé. Manipulace s nimi není obtížná, narozdíl od velkých pásů. Tyto vzniknou vzájemným spojením zmíněných menších pásků. velké pásy už spojujeme do finálního tvaru kroužkové košile. Podotýkám, že problém, a veliký, představují rukávy. Z obrázku je však vidět možnost napojení rukávu.

Ještě nějaké tipy: 

1) K umožnění volného pohybu je nutno vytvořit prostřihy na dolním okraji zbroje, vpředu a vzadu. Záleží ovšem na celkové délce vaší zbroje, nicméně obvykle prostřihy začínají cca 10 cm nad rozkrokem, a to vepředu i vzadu.

2) Když má člověk hotové základní pásy zbroje (přední a zadní), žasne, jak rychle pak jde dodělání zbytku.

3) Vřele doporučuju při zaplétání pracovat s tzv. základními jenotkami - tedy mít připravené čtyři zavřené kroužky a ty spojit pátým. S těmito základními jednotkami se pracuje výrazně líp a rychleji, než kdybychom měli spojovat kroužek po kroužku. :-)))

4) Jestli se divíte, proč na to prostě nepoužiju pérovky, tak prostě chci být původní.....:-) Ovšem kdo chce a nemá hluboko do kapsy, ať je používá. Šíleně si tak urychlí práci.:-))) Naopak kdo si s tím chce hrát, tak může klidně každý kroužek na spoji letovat či nýtovat atd..:-)))

7) Závěr:

Tento text zdaleka nenačal všechny možnosti tvorby ani zaplétání kroužkových zbrojí. V podstatě jsem ani nenakousl zaplétání kroužkových kukel, ovšem tyhle jsou velice přesně popsány tady.Za zmínku by třeba stálo zaplétání japonským stylem, stylem 6-v-1.....různé napojování rukávů a řešení rozparků.... Ale to snad příště.:-)))) 

P.S: Obrázky jsem ukradl z jedné anglické stránky, kaji se za to...:-))

Sepsal: Michal "Shackal" Kubánek